Dragon Age - Coronee (II.díl)

18. července 2013 v 21:06 | Coronee |  Dragon Age - Coronee




Zářivé a teplé sluneční paprsky dopadaly na mnou tvář. Už si ani nepamatuji jak jsem usnula, ale povedlo se mi to. Ikdyž mi paprsky dopadaly na obličej, nebyly to ony, kdo mě vzbudil. Znovu jsem slyšela milý, trošičku hrubší mužný hlas. Ze včerejšího dne jsem zjistila jeho jméno. Gregor. Prý už má u templářů něco odslouženo a bude jejich příští kapitán.
"Vstávat maličká," budil mě. Ručkama jsem si promnula oči a viděla slunce přímo nad mou hlavou. "Už je poledne," dodal. Aril mě vždy nechala spát jak dlouho bylo potřeba - nebo-li jak dlouho jsem chtěla. Gregor mi pomohl vstát, vysadil mě na krásného černého koně a sedl si za mne. Naše cesta směřovala do věže k jezeru avšak zbylí templáři měli za úkol najít Aril.

Gregor mě doprovodil do velké haly s mřížemi na malých i velkých oknech. Možná proto, aby se mágové nepokusili utéct. Spatřila jsem hádku mezi mágem a templářem.
"To je tu na denním pořádku" ušklíbl se Gregor. Z toho, co jsem postřehla, se hádali o nějakém malém mágovi, myslím, že se jmenuje Brandon Rico. Chvíli jsem tam jen strnule stála a pozorovala mohutnou stavbu.
"Pojď už maličká!" ozval se Gregor.
"MÁM JMÉNO!"
"Povídej, jakpak se jmenuješ?" vyzvýdal.
"Nějak," odpověděla jsem, chytla si ruce za zády a pohupovala se.
"M-e-l-i-s-a-n-d-r-a" hláskoval mi za zády Gregor. Já na něj jen vyplázla jazyk.

Od té doby mi nikdo jiný ve věži neřekl jinak než Melisandro, Elfko nebo Prcku. Po čase se dá zvyknou na všechno, ale ne na nechtěnost. To už byly dva měsíce před mými devátými narozeninami. Ve věži jsem poznala zajímavou partičku lidí nebo přesněji mágů. Členy byla i pro kluky velice atraktivní a z mého pohledu úžasná zrzka a její parťák jinými slovy naprosto neschopný kluk. Violette a Jowan to byl pár, který již nějakou tu dobu ve věži dělal problémy a když si vzpomenu na Brandona .. ještě jsem ho tam neviděla. Snad se mu nic moc nestalo. Do party jsem se ihned připojila, probém byl s Gregorem. Mě měli templáři rádi, možná proto, že se Gregor stal jejich kapitánem. A každý z mágů kdo se okolo mě pohyboval byl pro něj tabu. A v den největších problémů s mágy jsem ho konečně spatřila. Statný, svalnatý mladík okolo 13-ti let se probíval až k lavní bráně skoro bez problémů. Mezi jeho schopnosti patřila gravlase a možnost vytvářet kusy kamenů. Sidce to chvíli trvalo, ale výsledek byl vynikající. Můj zasněný pohled ale zkazil Gregor hned potom co se objevil na scéně. Bohužel i tuto rvačku vyhráli templáři. Mágové se rozutekli a jen ti nejodvážnější - mezi které patřil i Bran - zůstali a byli potrestáni i za ostatní. Já byla schovaná v temném koutě haly, proto si mě nikdo nevšiml. Ihned po odchodu templářů jsem běžela k Branovi a začalo hodil jeho zbičovaná záda. V hojení a ani v ničem jiném nebyla moje maličkost nejlepší, ale díky čtení knih se to zlepšovalo. Jediné co mi šlo byl boj z blízka. Jinými slovy jsem magii vůbec neuměla ovládat a tudíž byla k ničemu.
"Děkuju," ozval se z ničeho nic Brandon. Něž jsem stačila odpovědět slovy: Nemáš za co´ vřískl bolestí. Při hojení ran jsem mu zajela kousek pod kůži.
"Promiň, moc se omlouvám." On se jen pousmál. Po nějakém tom dohojení nejhlubší rány mi ještě jednou poděkoval a rychlou chůzí zamířil ke svému pokoji. Já tam ještě chvíli stála, ale potom jsem udělala to samé co on. Zamířila spát do svého pokoje.

Další díl


(Na cestě)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama