Dragon Age - Coronee (I.díl)

26. května 2013 v 21:32 | Coronee |  Dragon Age - Coronee






U táboráku seděla dívka, ve věku asi 16 let. Dívala se do ohně a přemýšlela. Po chvíli bezvýsledného přemýšlení uslyšela ťapkání a praskání větviček. Otočila se a pozorovala maličkého tvora před sebou. Byla to elfí dívka s rovnými, dlouhými a černými vlasy. Její svítivě zelená kukadla se starší dívce zabodávala do očí. "Copak potřebuješ broučku?" zeptala se elfky. Ta elfka jsem byla já.

"Nemůžu usnout," zamumlala jsem. Ona se ďábelsky usmála a povídá: "Vzpomínáš si na příběh o malé dívce, co nemohla spát, až přišla za paní, aby jí přečetla pohádku na dobrou noc?" Vystrašeně jsem jí pozorovala. Začala jsem couvat, hlavně proto, že jsem ten příběh znala.
"A potom," pokračovala: "paní šla za dívkou ve tmě, přeměnila se do monstra a nevinné děvčátko snědla!" Já pouze zařvala: "Ale to nejsi ty! Ta zlá paní! Že jo? Aril?" Arilanin úsměv doslova ztvrdl. Otočila se a opět pozorovala plameny v ohništi.
Po čtvrt hodině plné přemlouvání jsem ji dokázala donutit, aby se se mnou vrátila do domu. Šla jsem nahoru po schodech rovnou do postele. Ráda jsem usínala při světle, takže jsem se pokusila zapálit svíci. Do té doby to dělala jen ona. Tehdy se to stalo …

Málem jsem zapálila celou chalupu. Dívka přiběhla a pomocí kouzel začala hasit mnou zapálenou postel. Když byla mimo ohrožení životnosti, omlouvala jsem se div mi dech stačil.
"To je v pořádku. Ale jak se to stalo?" zeptala se.
"No … já jsem se snažila zapálit svíci a, .. a okolo rukou se mi objevil oheň," vysvětlovala se má maličkost . Popadla mé ruce a začale je zkoumat. Nebyly spálené, jen horké.
"Magie" šeptala.

Další den byl slunečný a teplý. Ve Výmolu probíhaly trhy a tak jsme se s Arilan rozhodlli, jít se podívat na nové zboží. Problém byl se skupinou templářů ve městě. Aril je mág a u mě se projevili magické schopnosti. Předpokládám, že tam ale nebyli kvůli práci. Hlavně proto, že dámám koukali do výstřihů a na pozadí. Arilan vybírala nějaké jídlo na dněšní oběd a mě nechala stát kousek opodál. Partička procházekla kolem a na mou vychovatelku samozdějmě nezapoměli. Jeden z nich se dokonce dotkl jejího zadku. A kdo by si to taky nechal líbit, že? Mezi její hlavní schopnosti patří vzduch a tornádo pro ni není žádný problém. Odhodila je, popadla mě a běželi jsme pryč. Ale pánové templáři nebyli sami. Obklíčili nás a vyhrožovali: "Vzdej se Mágu nebo tě budeme muset zabít!"
"Risk je zisk" zamumlala Aril, rozběhla se proti hloučku před námi a doslova je zmasakrovala. Jejich kapitán ležel před Arilan a myslím, že se v duchu modlil, at' ho bůh zachrání. A on odpověděl.
Chytila jsem Aril za ruku a prosila: "Prosím nech ho!" Tázavě se na mě podívala. Jako by říkala Co? Oni nás chtějí zavřít do věžě a ty jim pomáháš?! -Vím, asi to v hlavě nemám srovnané, ale tohle je dobrý skutek. - Ustoupila o pár kroků vzad a mezitím vytrhla svou ruku z mého držení. Vždy u sebe nosila dýku, kterou se pokusila zabít velitele templářů. Nyní ji držela volně div ji nespadla.
Tržiště bylo již skoro prázdné až na vysokého muže v luxusní a nádherně zdobené róbě. Za ním stáli dvě málé postavy. Vyhublé a zbičované nohy, otrhané oblečení. Tak nějak se vyznačovali otroci, ale tohle byli jen děti v mém věku, nebo-li 6 let. Abych pravdu řekla ani jsem si nevšímala děje za sebou. To byla chyba.
Jeden z templářů mi zacpal pusu a odvlekl mě za roh. Až o blok dál mě pustil a já mohla vidět jeho tvář. Vysoký, svalnatý muž ve středním věku se světle hnědými až šedými vlasy. Byl oblečen do čisté a lesklé stříbrné zbroje. Na zádech měl obrovský obouruční meč zastrčený do pochvy z dračích šupin. Později jsem zjistila, že to je pravá a poctivá trpasličí práce. Když promluvil, byl to hrubší, ale milý mužný hlas: "Děkuji, že jsi ho zachránila. Ale nemůžu ti pomoci-"
"Proč? Protože si myslíte že nejsem má-" zarazila jsem se. Ano je milý a hezký, ano staral by se o mě, ale nemůžu na něj jen tak vyvalit, že jsem mág.
"Že nejsi co?" Ne, neřeknu mu to, budu mlčet ať udělá cokoli. Klekl si aby se mi mohl podívat do očí. Všichni elfové mají větší oči než lidi a hlavně děti. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, ale začal se usmívat.
"Já, .." spustila jsem: "já jsem mág. Nebo alespoň si to myslim, protože se-" V tu chvíli mi přiložil svůj ukazováček na pusu. Zvedl se, vzal mě za ruku a dovedl mě ke zbylé skupině templářů. Ani jsem se nebránila tomu, že musím do věžě. Atmosféra mezi nimi byla nejveselejší co jsem kdy zažila.

Další díl

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ell Amaterasu Ell Amaterasu | E-mail | Web | 28. května 2013 v 18:42 | Reagovat

Úžasné :)

2 Shiyani Shiyani | Web | 30. května 2013 v 20:08 | Reagovat

Dobrý dobrý :) Jsem ráda, že se to tvoje psaní vyvíjí. Sice je pořád na čem pracovat (neber si to špatně, POŘÁD je na čem pracovat), ale řekla bych, že se to ubírá správným směrem. Chvílemi se mi zdá, že ti malinko drhne smysl. Tím myslím, že někdy nejde úplně rozeznat, kterou z účinkujících postav máš na mysli a...a tak. :) Ale vcelku jsou to věci, které se vylepší tréninkem a zlušenostmi. Taky pokračuj ve čtení. Podceňuje se to, ale vážně ti to hodně dá.
Jinak je to samozřejmě pěkný, jak námět, tak i zpracování (možná bys to mohla chvílema "natáhnout" ;) ). Zvlášť s ohledem k věku ;)

3 Coronee Coronee | 30. května 2013 v 20:17 | Reagovat

Samozřejmě "Plukovníku" ;)

4 Viollette/Shiyani Viollette/Shiyani | Web | 2. června 2013 v 15:30 | Reagovat

Samozřejmě se těším na pokračování :) I když už teda povětšinou vím, co se bude dít ;) Jeď Haganeno! :D

5 Coronee Coronee | 2. června 2013 v 18:08 | Reagovat

Jojop ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama